Projekt byl podpořen ze Státního fondu životního prostředí České republiky (SFŽP ČR) v rámci Národního plánu obnovy (NPO) a jeho hlavním cílem je seznámit širokou veřejnost s problematikou mokřadů prostřednictvím konkrétních aktivit spojených s přímým zážitkem a prožitkem.
Projekt využívá celou škálu informačních a vzdělávacích nástrojů od webových stránek, přes odborné exkurze, soutěže, konferenci či celostátní kampaň, až po praktické workshopy a provedení ukázkových revitalizací. Většinu těchto aktivit se ČSOP daří realizovat prostřednictvím svých základních organizací (ZO; cca 300 pobočných spolků), které disponují řadou odborníků s praktickými zkušenostmi. Využívá tak celostátní síť ekocenter, jejichž zapojení zaručuje rovnoměrnou distribuci a profesionální úroveň edukačních aktivit. Do aktuálního projektu se zapojilo celkem deset ekocenter z osmi krajů.
Ekocentrum Veronica Hostětín se, jako součást ZO ČSOP Veronica, rozhodlo k tomuto projektu rovněž přidat a navázat tak na svůj předchozí úspěšný počin „Vzhůru do mokřadu“, který se uskutečnil v průběhu roku 2022. Tehdy se jednalo o tvorbu a ověřování terénních, badatelsky orientovaných a místně ukotvených výukových programů pro 1. stupeň základní školy. Jako modelová lokalita zde posloužil zatopený lom v Nezdenicích nedaleko Hostětína.
Na základě těchto zkušeností jsme se v rámci současného projektu zavázali k realizaci dvou terénních exkurzí a dvou workshopů či přednášek pro veřejnost a to v průběhu let 2024 – 2025. S cílem zdůraznit význam lokálních, spíše neznámých, přirozených i umělých mokřadů, preferujeme pro naše aktivity území Bojkovska a Uherskobrodska. Exkurze bychom rádi směřovali na atraktivní i problematické lokality s potenciálem vyšší druhové diverzity, které jsou zároveň snadno dostupné pro celou šíři cílové skupiny, tedy od dětí po seniory.
První aktivitou, kterou se nám v rámci projektu „Naše mokřady v době klimatické změny“ a osvětové kampaně neziskovky Líska „Ptáci a my“ podařilo zrealizovat, byla „Ornitologická exkurze k mokřadům pro veřejnost“. Sraz účastníků proběhl o sobotním dopoledni, 20. dubna 2024, na železniční stanici v Újezdci, dříve samostatné obci, dnes místní části Uherského Brodu. Hlavním cílem exkurze mělo být srovnání přírodních a člověkem pozměněných mokřadních stanovišť na základě zastoupení ptačích druhů a jejich ekologických preferencí.
Mokřady totiž hrají důležitou roli v životních cyklech mnoha druhů ptáků a v jejich bezprostředním okolí hnízdí přibližně 30 % všech ptačích druhů ČR. Řada z těchto druhů není vůči znečištění a změnám životního prostředí citlivá, jiné druhy se mu ale přizpůsobit neumí. Hned na začátku vycházky jsme si proto vysvětlili, že charakter, původnost či biotickou hodnotu stanovišť je možné posuzovat kromě celkového dojmu, také na základě námi pozorovaných druhů ptáků a jejich preferencí pro hnízdní prostředí či celoroční výskyt. Ještě na samotné železniční stanici a posléze na okraji Újezdce, jenž si stále zachovává charakter klasické slovácké vesnice spíše než městské části, jsme měli možnost pozorovat typické druhy městských a venkovských sídel: hrdličku zahradní, rehka domácího, vlaštovku obecnou, vrabce polního a domácího, zvonohlíka zahradního, konopku obecnou, zvonka zeleného, špačka obecného či kosa černého.
Po opuštění intravilánu Újezdce jsme pokračovali proti proudu Olšavy. Tato řeka pramení v Bílých Karpatech a v celé své 45 km délce teče přibližně západním směrem, aby nakonec u obce Kostelany nad Moravou zaústila právě do řeky Moravy. Drtivá většina toku Olšavy byla za minulého režimu necitlivě regulována a v jednotlivých obcích dostála spíše podoby sterilní odvodňovací stoky a to zejména v Uherském Brodě. Prakticky jediný fragment přirozeného neregulovaného koryta této řeky, který se nachází dál po proudu mezi Podolím a Míkovicemi, byl v roce 1999 vyhlášen přírodní památkou (PP Olšava).
Několikasetmetrový úsek řeky nad jejím soutokem se Šťávnicí, který jsme během exkurze navštívili, je další světlou výjimkou. Zde si Olšava, díky štěrkovým lavicím, vysokým písčitým břehům, bujné příbřežní vegetaci a slepému rameni, uchovává divočejší charakter. Dokládá to i námi zaznamenaná skladba druhů, kde převažovali ptáci lesních stanovišť jako například pěnkava obecná, sýkora koňadra a modřinka, pěnice černohlavá, drozd zpěvný, střízlík obecný, budníček menší, strakapoud velký a brhlík lesní. U řeky jsme rovněž zaznamenali ptáky polootevřené krajiny v podobě kukačky obecné a žluny zelené a druhy vázané spíše na lužní a břehové porosty, reprezentované drozdem kvíčalou, konipasem bílým a roztomilým mlynaříkem dlouhoocasým. Ptactvo tekoucích vod zde zastupovala kachna divoká, volavka popelavá a ledňáček říční, jehož nory byly v písčitých březích snadno rozeznatelné.
Po levém břehu řeky jsme postupně doputovali na lokalitu Za Mlýnem a tím i k hlavnímu cíli naší vycházky, čímž byla polyfunkční či retenční nádrž Újezdec, vybudovaná v roce 2020 městem Uherský Brod. Stavba umělého mokřadu si vyžádala náklady ve výši 8,1 mil. Kč, z toho obligátní dotace od Ministerstva zemědělství činila 4,1 mil. Kč. Víceúčelová vodní nádrž Újezdec o výměře 2,5 ha a maximální hloubce 2,5 m, měla dle projektu chránit a akcentovat přírodní hodnoty říční nivy a sloužit jako územní systém ekologické stability (ÚSES). Ve finále se však jedná spíše o rybník s převážně kamenitou hrází a zcela zanedbatelnou plochou litorální zóny, která ani náhodou nedosahuje doporučených 50 % vodní plochy. Bez pozvolných přechodů z vody do podmáčených luk s vyšším porostem, zde chybí vhodné hnízdní biotopy pro kachny a bahňáky. Kromě malých ostrůvků rákosin zde není žádný významnější vegetační prvek, který by poskytoval živočichům dostatečný úkryt a klidovou zónu.
Na břehu nádrže jsme měli možnost pozorovat pouze nervózního konipasa bílého, jehož hnízdo objevil jeden z nejmladších účastníků vycházky, pod lávkou vedoucí ke stavidlu rybníka a ledňáčka říčního, který lovil rybky v ostrůvkovitých rákosinách u protějšího břehu. Z druhů stojatých vod zde bývá k vidění volavka bílá a popelavá, kachna divoká a labuť velká (na základě celkem čtyř jarních vycházek autora). Nebýt vlaštovek chytajících hmyz těsně nad hladinou, působila by vodní plocha poměrně pustým dojmem.
U stavidla jsme si ukázali měření průhlednosti vody Secchiho deskou, která zde dosahovala 58 cm, což značí buď velké eutrofní znečištění, nebo zakalenost způsobenou substrátem dna. Nízká průhlednost vody, v kombinaci se značnou rybí obsádkou a nedostatečnou rozlohou pozvolné litorální zóny, vysvětlovala absenci většího počtu vodního ptactva, především potápivých kachen typu poláka velkého, kterým tyto podmínky znesnadňují hnízdění a získávání potravy. Při této příležitosti jsme účastníky exkurze informovali o možnosti sdílení naměřených i vypozorovaných informací, o kvalitě vodních ploch s odborníky, prostřednictvím on-line formuláře na webu České společnosti ornitologické (projekty.birdlife.cz).
Lokalita má rovinatý charakter, vymezený stávajícím korytem řeky Olšavy a patou dnes intenzivně zemědělsky obhospodařovaného svahu, který byl historicky nárazovým břehem meandrujícího koryta. Původními porosty zde byly lužní lesy, dnes ale převažují intenzivně kosené, druhotné, údolní louky, plynule přecházející do orné půdy. Z tohoto důvodu jsme zde zaznamenali rovněž druhy typické pro polní, luční a travnaté plochy, jako bažanta obecného, lindušku luční a čápa bílého. Návštěvníkům exkurze neuniklo ani všudypřítomné cvrlikání skřivanů polních, kteří se třepotali nad velkým lánem přiléhajícím k mokřadu ze dvou stran.
Hlavní nádrž je doplněna o dva poldry, ve kterých se vytváří sezónní tůně. Tyto tůně jsou pevně odděleny od samotné vodní plochy průceznou hrázkou, jenž zabraňuje přístupu rybí obsádky. Funkcí poldrů a tůňového biotopu je vytvářet přirozené prostředí pro rostliny a živočichy, podpora retenční kapacity území a estetické doplnění okolí toku Olšavy. Tůně jsou přirozeně zatěžovány minerálními a organickými látkami a dochází tak k jejich postupnému zazemňování a zarůstání rákosem. Přes malou rozlohu rákosových porostů zde na nás čekalo překvapení v podobě samečka strnada rákosního, typického obyvatele bažinných porostů. Na okolních vrbových náletech se rovněž objevil bramborníček černohlavý a stehlík obecný, tedy častí obyvatelé rumištních a úhorových ploch.
Exkurzi jsme následně doplnili badatelským programem pro děti. Nejmenší účastníci obdrželi odchytové síťky, ilustrované určovací klíče a kresby a měli za úkol zjistit, co všechno může žít pod hladinou a na hladině rybníka a přilehlých tůněk. Zanedlouho se odchytové vaničky hemžily znakoplavkami, pulci, drobnými korýši, larvami vážek a nejrůznějšími exempláři dalších bezobratlých živočichů vázaných na vodní prostředí. V rákosem porostlých částech mokřadu mohly navíc pozorovat i zaslechnout skokana zeleného či skřehotavého.
Hodnocení umělé části mokřadního biotopu jsme nakonec uzavřeli s tím, že i přes nevyužitý potenciál z hlediska podpory biodiverzity a špatnou kvalitu vody v důsledku zakomponování 600 m dlouhého mlýnského náhonu, melioračního systému a splachů z polí, se jedná o přínosný nivní prvek, který na lokální úrovni dokáže tlumit extrémní dopady probíhající klimatické změny.
V blízkosti vybudované vodní plochy se na opačném břehu Olšavy nachází zachovalá část původního meandru řeky v podobě slepého ramene. Tato přírodní vodní plocha je obklopená fragmentem starého lužního lesa s významným zastoupením doupných stromů i do vody padlých kmenů. Je proto ideálním lovištěm šplhavců, brhlíků, volavek i ledňáčků a společně s aktivním korytem řeky a rákosem porostlých částí umělého mokřadu, představuje přírodně nejcennější část celé lokality.
Slepé rameno už jsme bohužel nestihli společně navštívit. Zaprvé proto, že by to vyžadovalo brodění řeky a za druhé kvůli všemi očekávanému lijáku, který účastníky naší exkurze nemilosrdně rozehnal. Nicméně letmý pohled do tváří dvacítky nadšených milovníků přírody všeho věku, během našeho loučení, kteří navzdory nevlídné předpovědi počasí do Újezdce dorazili, prozrazoval spokojenost a příslib dalšího shledání při podobné příležitosti. Tímto jim všem děkuji za účast a další potenciální zájemce o podobné aktivity prosím o sledování aktualit a kalendáře akcí na našich internetových (www.veronica.cz) či Facebookových stránkách.
O autorovi:
Michal Kysučan (1984) je ornitolog. Pracuje jako lektor Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ZO ČSOP Veronica, kde je rovněž zodpovědný za projekty Českého svazu ochránců přírody. Kromě toho je členem České společnosti ornitologické a Vlčích hlídek.
Autor/ka
Michael Kysučan, ZO ČSOP Veronica