Tak jsme si opět užili Den Země. Spoustu atrakcí pro děti nabízely ekocentra, botanické i zoologické zahrady. Na svátky naší rodné planety jsme se sjeli s celými rodinami, nejčastěji SUVéčky, někteří pravda na kole (bylo konečně hezky). A tak jsme dětem hráli divadla o zlém oxidu uhličitém, učili se napravovat svoji ekologickou stopu, zasadili si sazeničku rajčete. Pár zelených letáků se chlubilo novými projekty, které tu a tam revitalizují řeku, vysadí stromořadí nebo osadí střechu solárními panely. Na chvíli se tváříme zeleně, nevadí nám veganská svačinka, doma nás přece čeká tatarák. Malé vykročení z naší komfortní zóny jednou v roce na Den Země zvládneme.
A zatímco rodinky si užívají ekologického programu, ve stejné době a o stejném svátku se sjíždějí motorkáři a přátelé veteránů, pivní slavnosti jsou plné kelímků a posledních jednorázových brček. Na energeticky náročném ledě se vesele bruslí. Víkend jako malovaný.
Slavíme svátek planety Země, která se svíjí v křečích, za které neseme vinu. Označovat oslavu Dne Země jen za pokryteckou je vlastně eufemismus. Je to, jako když otrávíte strýčka (ano původně asi ne záměrně, později už vědomě a opakovaně) strychninem a pak mu přijdete popřát všechno nejlepší k narozeninám.
Oslavujeme svátek planety, kterou jsme zamořili plasty a chemickými látkami, které se prakticky nedají z ekosystému odbourat. Zařídili jsme masivní vyhynutí obrovského množství druhů, pro které nejsme schopni v krajině vyčlenit místo. Klimatickou krizi, kterou jsme způsobili my (i když to někteří nechtějí slyšet), jen velmi pomalu a těžko zmírňujeme. Green deal, který nás má zachránit je pro velkou část z nás sprosté slovo, větrné elektrárny nechceme, prý nám ničí krajinu, solární panely se prý nedají recyklovat, elektromobily jsou slepá větev. Strašně tomu všichni rozumí, cpou se u toho hovězím a nadávají na Grétu.
Potom si s rodinkou zajdou zasadit strom, odnesou petky do žluté popelnice a nabudou pocitu, že právě zachránili minimálně jednoho orangutana v pralese (co teprve, když se dneska vyhnou palmovému oleji). Podle výzkumů mají Češi rádi přírodu. Ale jen do situace, než je to začne omezovat.
Začněme konečně dělat věci ve velkém, dejme 20% území divočině, zrevitalizujme veškerá povodí a rozbijme lány na hektary, vypněme uhelné elektrárny a postavme větrníky, kde to jen jde. Pak můžeme konečně slavit Den Země.
Vstoupit do živé diskuze můžete na tomto FB odkazu.
Autor/ka
Martin Kříž, Chaloupky