Prostředí jako kulisa či pomůcka?

Nejsilnějším spouštěčem uvažování o tomto tématu pro mne byla zkušenost ze supervize jednoho programu SEV. Toto středisko jezdí se svými programy do školek a škol. Má tak náročnější situaci v tom, že si nemohou být jisti, jaké prostředí na ně čeká. Program, který jsem viděla, byl o stromech a byť měl dobrý náboj a jasné směřování, bylo pro mne zklamáním, když jsem viděla u lektorky strom namalovaný na plátně. I různé fáze vývoje stromu a živočichové, kteří jsou na nich závislí, zde byly prezentovány formou obrázků. Celý program se odehrával ve venkovním prostředí a to dokonce přímo pod stromem, v jehož blízkosti byly i semenáčky. V průběhu programu se děti živému stromu věnovaly přibližně patnáct minut.

Takových situací bude mnoho nejen ve SEV, ale i ve školách či ve skautských oddílech, kde vzdělavatel sice vezme děti ven, ale pro jednoduchost či pro jistotu si připraví pomůcky předem. Venkovní prostor je pak jen kulisou a jeho potenciál zůstává nevyužit.  Má otázka tedy zní: Jak, kdy a co smysluplně učit venku?

Pro sebe jsem si venkovní vzdělávání rozdělila do takových pěti základních podob.

• Frontální výuka venku
  • častý formát na exkurzích např. o jeskyních, orchidejích, pavoucích…
  • rozdílnost mezi takovou přednáškou ve škole nebo venku není vysoká, nicméně přidanou hodnotu reálného prostředí určitě má. Tato přidaná hodnota je tím větší, čím více dokáži reálné prostředí a zde přítomné fenomény vzít do hry.
• Venkovní hry
  • známe nejvíce ze schůzek, táborů, hodin tělocviku, ale i EVP, např. nasbíráme šišky a trefujeme se do stromů, orientační běh, stavění věží z kamenů…
  • na prostředí si sáhneme, vnímáme jej více, ale v podstatě by tyto činnosti šly dělat klidně i ve městě, ve třídě nebo na hřišti
• Činnosti, závislé na předmětu zkoumání
  • daný předmět či prostředí je ústředním bodem programu jako v BOV, např. zkoumáme strom různými smysly a hledáme souvislosti mezi jeho okolím a jeho zdravím. Bez stromu to určitě nepůjde, ale jestli je v lese, na zahradě nebo třeba ve městě, to je pro samotný proces zkoumání nepodstatné. Program se dá snadno přenést jinam a nemusíme lokaci znát podrobně.
  • tato podoba umožní větší propojení účastníků programu s předmětem (místem) zkoumání či bádání, vtáhne je do světa a nechá je se ponořit hlouběji
• Činnosti, závislé na prostředí
  • využíváme různé smysly, zkušenosti, výzvy, badatelské aktivity. Činnosti, které realizujeme, by jinde proveditelné nebyly, případně jsou přenositelné jen velmi omezeně, například zkoumání orchidejové louky, uhelného dolu či endemitních druhů organismů.
  • možnost absolvovat takový program bývá pro účastníky výjimečná. Mnohdy musíme navštívit území s omezeným přístupem, dbát vyšší opatrnosti, být pozornější. Na účastníky to klade vyšší nároky, ale umožňuje hlubší propojení s přírodou a porozumění jejímu významu, zákonitostem a problémům.
• Činnosti, ovlivňující prostředí
  • specifický model toho, jak podporovat vztah k přírodě a umožnit dětem posilovat důvěru ve vlastní schopnosti, např. projekty Školní les, Patronáty, Ekoškola
  • jedná se o možnost dát dětem kousek krajiny, zahrady, pole či lesa a umožnit jim se o toto území dlouhodobě starat, pečovat o něj a přispívat k jeho rozvoji či udržitelnosti, čímž rozvíjí širokou škálu kompetencí potřebných pro environmentální jednání

O kolik jiný bude zážitek, pokud dětem ukážeme pole a řekneme, že je důležitá péče o něj, že v něm bydlí potřebné organismy a jak jej ovlivňuje způsob hnojení či orání. A na druhé straně, když děti necháme pole prozkoumat, dáme jim čas, nástroje a volnou ruku v tom, aby se zabývaly tím, co je zajímá. Nebo jim položíme otázku a necháme pátrat po odpovědích. Případně je necháme, aby se o pole staraly a zkoušely realizovat své nápady, a měly možnost dlouhodobě sledovat, co jejich zásahy přináší.

Každá z vyjmenovaných podob má své uplatnění a situace, kdy je relevantní. Někdy se chceme “jen vyvětrat”, jindy využíváme prostředí pro kreativní účely a v dalších situacích chceme soustředěně zkoumat určité přírodní jevy a zákonitosti.

Venkovní prostředí přináší i své nevýhody v podobě množství rušivých vlivů a náročnosti manažerovat skupinu. Má-li se to tedy “vyplatit” a přinést kýžené ovoce, potřebujeme využít všechny benefity, které venkovní prostředí nabízí. Využít vše, co se dá, ke směřování pozornosti dětí, podnícení jejich zájmu a touhy ptát se a objevovat. Pak bude prostředí naším partnerem, spoluhráčem a ideálně učebním materiálem.