Projektová výuka kruh za kruhem

Slovy přísloví nedarovat rybu, ale učit ryby chytat. Tedy rozvíjet dovednosti, schopnosti, postoje neboli kompetence. A to je i nové zadání z MŠMT v podobě výrazně většího důrazu na rozvoj kompetencí v revidovaných Rámcových vzdělávacích programech (RVP).

Příležitosti projektového vyučování v RVP

O výhodách projektového učení jste možná už prostudovali spousty metodických materiálů. Učit projektově znamená učit mezioborově a v reálném světě, řešit skutečné problémy a výzvy, hledat konkrétní potřeby, posilovat vztah k místu a ovlivnit svět kolem sebe, realizovat vlastní nápady a být součástí procesu.

Co znamenají projekty v kontextu revidovaných RVP? Skvělou příležitost, jak u žáků a žaček rozvíjet klíčové kompetence a naplňovat průřezová témata. Žákovské projekty jsou postavené jak na získávání konkrétních znalostí, tak na rozvoji dovedností a schopností vidět kolem sebe příležitosti, vyhodnotit situaci a poradit si s řešením, vyhledávat, třídit a využívat informace, rozvíjet kreativitu, sestavit plán a realizovat ho, rozumět sobě i potřebám druhých, umět spolupracovat. Jsou příležitostí pro objevování silných stránek a posilování těch slabších.

Podle průzkumů se mezi středoškoláky snižuje procento těch, kteří věří ve vlastní sílu a možnost aktivního zapojení do změny. Proto je důležité dávat jim příležitost trénovat a ověřit si, že aktivní podíl na změně dává smysl.

Návaznost na klimatické vzdělávání

Jednou z možností uvedených v aktuálně připravovaných modelových školních vzdělávacích programech jsou i průřezové projekty jako samostatný vzdělávací blok. Jak je uchopit napříč ročníky a v návaznosti na klimatické vzdělávání? Nabízíme příklad postupu v rozšiřujících se kružnicích.

Úvodním krokem je seznámení s klíčovými pojmy a dílčí malé aktivity. Postupně se s třídou pouštíme do náročnějších projektů a cyklus uzavíráme komplexním dlouhodobým projektem. Systém souvisí s formativním přístupem. Na začátku je vždy nejen plán samotného projektu, ale také definování cíle a kritérií pro vyhodnocení jejich dosažení. Schematicky můžeme systém znázornit následovně: sestavení plánu, jeho realizace, vyhodnocení, následné sestavení plánu náročnějšího záměru, opět vyhodnocení a další plán.

Postupovat můžeme od malého projektu realizovaného v bezpečném prostředí kolektivu třídy přes práci v budově či areálu školy až po velké projekty realizované ve spolupráci s vedením obce či města i s okolní komunitou. Pro žáky je důležitá jak důvěra učitele a ponechaný volný manévrovací prostor, tak zároveň jistota pomocné ruky vyučujícího v roli průvodce za jejich zády, pokud bude třeba.

Klimatické kruhy

Klimatická tematika je velmi komplexní a komplikovaná, se spoustou neznámých. Vycházíme z konkrétních dat a informací, ale budoucí scénáře pouze předpokládáme. Proto nejdříve stavíme na porozumění probíhající změně klimatu, příčinám i možným důsledkům na místní, regionální i globální úrovni, dále na hledání společného konsenzu a na nejvyšší úrovni na aktivním zapojení do konkrétních řešení ke snížení emisí skleníkových plynů či adaptačních opatřeních. Tedy na rozvoji akčních kompetencí žáků a žaček a posilování jejich povědomí o vlastní síle něco konkrétního měnit.

Inspirace z Lipky

První kroky

U mladších žáků může být ideálním úvodem do klimatické problematiky metodika Klima hravě. Jde o sérii jednotlivých lekcí zaměřených na pochopení základních klimatických jevů a změn, například simulační hry k pochopení skleníkového efektu a změny klimatu. Program v uplynulém školním roce testovaly desítky škol. Součástí jsou i osobní a třídní klimatické výzvy.

Sdílíme námět jedné z lekcí:

KLIMASTROM

Cílem je motivovat žáky ke splnění vlastních výzev a tím i k environmentálně šetrnějšímu jednání. Na balicí papír nebo jinou větší plochu společně vytvoříme strom. Jen holý kmen a větve. Strom umístíme na nástěnku. Necháme každého ve třídě vytvořit si květ a společně s ním také na lístek napsat svou klimatickou výzvu. Poté necháme všechny na strom připevnit své květy společně s lístky výzev. Lístky mohou být přeložené, aby texty nebyly vidět. Ale viditelným textem, tedy veřejným přihlášením k výzvě před spolužáky ve třídě získávají výzvy mnohem větší váhu.

Podpoříme žáky a žačky ve splnění výzev během následujícího týdne. Komu se podaří výzvu splnit, nahradí svůj květ plodem. Společně tak můžeme sledovat, jak naše snaha nese ovoce. Na závěr necháme všechny sdílet, co bylo těžké či naopak snadné splnit a jaké změny chování či další klimatické kroky by mohli zrealizovat.

Pokud vás program zajímá, můžete si do školy půjčit kompletní sadu pomůcek i s metodikou.

Projekty v prostředí školy

Nabízíme stručný výtah z komplexního metodického postupu pro starší školáky z kuchyně Lipky. Pro realizaci postupu je třeba zvolit prostor, který chceme rozvíjet. A také sestavit společně se žáky a žačkami zadání vaší práce (může jít o vylepšení prostoru pro efektivnější využití, snížení energetické náročnosti provozu, opatření pro snížení negativních dopadů sucha v okolí školy).

Postup je možné realizovat blokově, například v rámci projektového týdne, nebo po jednotlivých částech. Zde je nevýhoda přetržení koncentrace, ale výhodou možnost poskytnout mezi fázemi prostor na dopisování dalších problémů, námětů na projekty a podobně.

• Spolupráce a komunikace v týmu

Týmová souhra není samozřejmostí. Proto doporučujeme trénováním spolupráce začít a průběžně vkládat další drobné aktivity. Důležité je při aktivitě samotné sledovat projevy jednotlivých hráčů a po hře vše prodiskutovat.

Na Lipce na rozjezd používáme například oblíbenou hru s čísly. V kruhu vymezeném lanem je nahodile rozmístěno 50 lístků s čísly. Hráči se mají v co nejrychlejším čase postupně dotknout jednotlivých čísel ve správném pořadí od 1 do 50. Podle velikosti skupiny určíme, kolika čísel se minimálně musí každý hráč dotknout. Definujeme podmínky vstupu do kruhu – například pouze jedna osoba, nebo dotyk země v kruhu maximálně dvou nohou a dvou rukou současně. Vysvětlíme zadání a poskytneme skupině čas na domluvu. Poté změříme čas prvního pokusu. Následně má skupina prostor na hledání zlepšení pro zkrácení času. Po hře se ptáme, co při týmové souhře fungovalo a co ne. Kdo přicházel s nápady, zda slyšeli návrhy všech, kteří s nimi přicházeli, a podobně.

Na základě hry sestavujeme společná pravidla a doporučení pro týmovou souhru. Po dalších aktivitách se k nim vracíme a postupně rozšiřujeme.

• Vnímání místa a emoční mapa

S čím mladšími dětmi pracujeme, tím je třeba věnovat více prostoru vnímání a poznání místa. Ale i u starších žáků doporučujeme fázi nepodcenit. Cílem je místo prozkoumat a definovat pocity, které v nás v souvislosti se zadáním vyvolává (například vyprahlý a přehřátý prostor před školou).

V prvním kroku se zaměříme na kladné emoce. U mladších školáků používáme panáčka či panenku, kterou si děti vyrobí z přírodnin (stačí kousek klacíku či oříšek s nakresleným obličejem). Úkolem všech je umístit svého panáčka tam, kde je jim příjemně. Se skupinou následně projdeme prostor a každý ostatním řekne, kam „se“ umístil a proč. Co konkrétně na tom místě oceňuje.

V druhém kroku pracujeme s plánkem místa. Rozdělíme se do dvojic či trojic a důkladně prostor emočně zmapujeme. Každá skupinka značí do plánku zelenou barvou příjemná a funkční místa, červenou barvou problematické body. Následně postřehy překreslí do společného velkého plánu místa. Důležité je pojmenovat důvody použití zelené či červené barvy. A také diskuze nad místy, kde se obě barvy potkávají – tedy kde mají různé skupiny jiný názor.

Doporučujeme prostor využít i ke společným hrám, vyučování či volnočasovým aktivitám, aby měli všichni dostatek času místo navnímat z různých úhlů pohledu.

• Hledání a třídění problémů

Pracujeme dále ve skupinkách s plánky místa. Úkolem je podrobně sepsat jednotlivé problémy, které v prostoru vidí. Jakmile skupinky domapují, přepíší své postřehy na lístky a ty přišpendlí ke konkrétnímu místu na velkém plánu. Na každý lístek je třeba napsat pouze jeden problém a k tomu připsat označení místa, kterého se problém týká.

Je dobré zkontrolovat, jestli jsou konkrétními problémy pokryta všechna červeně označená místa.

Nyní nastane náročná fáze třídění. Část problémů se mohla objevit u více skupin, tedy odložíme stranou duplicity (můžeme označit třeba podtržením problémy, které vidělo více skupin a je dobré na ně klást větší důraz). A zbylé lístky my nebo přímo žáci roztřídí – můžeme postupovat po konkrétních místech či místnostech, nebo po tématech (třeba všechna nalezená plýtvání energií).

Jakmile máme jednotlivé hromádky roztříděných lístků problémů, rozdělíme tým na skupiny podle počtu těchto kategorií. Každá skupina si vezme jednu hromádku a list papíru velikosti A3. List přeloží na čtvrtiny a zase rozloží. Tím vznikne papír, který můžeme označit jako kvadrantový.

Skupiny nejdříve do levého spodního pole v odrážkách z lístků přepíší jednotlivé problémy. Do levého horního pole napíší větším písmem pojmenovanou kategorii problémů.

Pokud máme možnost, poskytneme skupinám čas zajít znovu do mapovaného prostoru a podívat se na místo z úhlu pohledu jejich kategorie. Pokud se do prostoru vrátí už s konkrétním úhlem pohledu (například soustředění na energetické úniky), mohou objevit ještě další problémy.

• Tvorba vize a návrhy projektů

Máme za sebou fázi hledání problémů. Je čas posunout se k plánování zlepšení. Pracujeme stále ve stejných skupinkách. Společně si vysvětlíme, co znamená vize. Pak jednotlivé skupinky sestaví své vize, tedy záměry, jak by podle nich mělo místo či tematická oblast ideálně v dohledném časovém horizontu vypadat a fungovat. Vize by měla být idealistická, aby nás hnala k vyšším cílům. Ale zároveň musí být realistická, založená na našich možnostech, schopnostech, technologiích… Vize skupiny zapíší do pravého horního kvadrantu.

Nyní máme prázdné poslední pole listu. Do něj v odrážkách skupinky sestaví návrhy na jednotlivé projekty, které pomohou vyřešit problémy a naplní vizi.

Nyní začne fáze kolování. Ke každému kvadrantovému papíru přidáme volný list. Skupiny mají za úkol posunout se k vedlejšímu stolu, projít si problémy, vizi i návrhy projektů. Na volný papír mohou doplnit další náměty na projekty. Po určeném časovém limitu (2–3 minuty) se posunou k dalšímu stolu. Jakmile všechny skupiny projdou všechny kvadrantové papíry a vrátí se na původní místo, zhodnotí navržená doplnění a podle uvážení je zapracují do svých návrhů.

V jednotlivých fázích mapování a zpracování návrhů můžeme spolupracovat s okolím. Zjišťovat, co ostatním žákům či zaměstnancům školy v prostoru chybí, jaké problémy tam vidí oni, jaké mají potřeby pro využití místa či návrhy na zlepšení. Je dobré dívat se na naše náměty i očima jiných (například jak náročný na údržbu je prvek, který chceme vytvořit).

• Hodnocení projektů a vybírání záměru, do kterého se pustíme

Na listech máme velké množství námětů. Je třeba je roztřídit a vybrat z nich ten konkrétní k realizaci.

Společně si definujeme kritéria kategorie pro hodnocení projektů. Jde o hlediska, která musíme zohlednit, například dostupné finance, čas… Je na týmu, jaká kritéria zvolí. Společně s volbami a značkami vše sepíšeme na tabuli. Úkolem skupinek je projít všechny navržené projekty a pro každé kritérium přidělit značku konkrétní volby.

Kvadrantové papíry rozhodně nezahazujeme. Jsou tam naše vize, zmapované problémy a spousta podnětů pro možné budoucí projekty nebo inspirace pro vedení školy.

V druhé fázi třídění si vytvoříme graf dopadů a proveditelnosti. Ideální je pracovat ve větším volném prostoru na zemi. Pomocí lan vyznačíme osu X (proveditelnost) a osu Y (míra dopadu). Jednotlivé projekty umisťujeme do prostoru vymezeného osami. Čím více dáme lístek doprava, tím snadnější je podle nás jeho proveditelnost (tedy je v cestě méně překážek nebo pro nás obtížných věcí). Vyšší míra dopadu pak znamená třeba větší energetické úspory, více zachycené dešťové vody, více cílových skupin, které mohou výsledky našeho projektu využít…

Jakmile projekty takto rozmístíme, soustředíme se na pravou horní část grafu. Tam jsou záměry s nejsnadnější realizací a největším dopadem. Pokud tým s projekty začíná, rozhodně volíme z této části spektra. Úspěšně realizovaný projekt podpoří další kroky a záměry. Případný neúspěch by mohl odradit hned na začátku.

Parta v projektech pokročilá si může troufnout i na komplikovanější projekty, do jejichž realizace musí třeba vložit víc energie, sehnat pomoc více organizací, odborníků, získat větší finanční částku.

Pokud vychází jako vhodných k realizaci hned několik projektů, můžeme už vybírat klasickým hlasováním či bodováním s omezeným počtem hlasů pro každého.

V této fázi doporučujeme představit finální záměr vedení školy. Vybraní zástupci vysvětlí, co a proč má tým v plánu. Vedení školy musí o zamýšlených krocích vědět. Může i přispět pomocí či radou. Nebo nás v plánování zarazí hned na začátku a doporučí zvolit k realizaci jiný z preferovaných projektů.

• Sestavení podrobného plánu

Zvolený projekt je třeba podrobně rozplánovat. Rozepsat jednotlivé kroky, sestavit časový harmonogram a sladit ho s děním ve škole, sepsat potřebný materiál, finance i organizace či osoby, které do realizace potřebujeme zapojit. Rozdělíme si role v týmu. Doporučujeme sestavit si tabulku s jednotlivými dílčími kroky a úkoly projektu, k nim zodpovědné osoby či skupiny a u všeho určit termíny. Plán pak umístíme na viditelné místo ve třídě.

• Prezentace záměru okolí

Při plánování i v průběhu realizace o sobě dáváme vědět. Vysvětlujeme lidem v okolí, co tvoříme a proč. Můžeme je inspirovat k podobným krokům, pokud jde třeba o úsporu energie či vody. Využijeme nástěnky, školní či obecní web nebo zpravodaj, osobní setkání při školních slavnostech. Dobrý podnět může být i využití třídních schůzek, kdy do školy proudí množství rodičů a dalších osob. Vytvoříme nástěnku nebo přímo stánek s možností záměr představit osobně. Jsou i týmy, které takový stánek doplní o prodej napečených sladkostí (které rodiče při třídních schůzkách často uvítají) a získávají tím na realizaci projektu potřebné finance.

• Realizace a vyhodnocení celé cesty

V průběhu realizace děláme malá kontrolní zastavení. Zaznamenáváme si případné zádrhely.

Plánování, realizace i vyhodnocení jsou stejně důležité fáze.

Plánování je často zdlouhavé a pro někoho nudné. Ale dobrý plán je polovina úspěchu. I vyhodnocení je třeba dát dostatečný prostor. Důsledně se podívat na celý proces. Pojmenovat:

• co v týmu fungovalo výborně, a víme, že na tom chceme stavět i příště,
• kde naopak nastávaly zádrhele a co je třeba do příště vylepšit,
• zda bylo třeba měnit plán a proč,
• co jsme se naučili, v čem jsme se posunuli v našich dovednostech i v týmové souhře,
• v čem se ještě potřebujeme či chceme rozvíjet,
• jak výstupy naložit, aby výsledky naší práce fungovaly i dál.

Na závěr nezapomeneme na společnou oslavu a představení výsledků práce okolí. Jedna z nejlepších reakcí po skončení projektu může znít: „Byla to dřina, ale stálo to za to. Do čeho se pustíme příště?“

Vyjděte ze školy ven

Vyjít za hranice školního pozemku, do reálného světa, vyžaduje kus odvahy. Zároveň i rozvahu a vyšší míru vnímavosti k potřebám okolí. S komunitou je třeba komunikovat, konzultovat záměry. Ale při opakování postupu ze školy je výhodou, že žáci mají kroky už natrénované z bezpečnějšího prostředí školy a jsou jistější – při prezentaci záměrů vedení obce, při organizaci jednotlivých kroků, oslovování dárců a podobně.

Pro aktivizační a projektovou výuku můžete využít i jiné připravené programy.

• Například Klimatická zahrada, program postavený na průzkumu školní zahrady a okolí, zjištění klimatického potenciálu místa a přípravě a realizaci žákovského miniprojektu pro zvýšení míry adaptace či mitigace. Program jsme otestovali s desítkami škol a do škol nabízíme základ metodiky i klimatické karty jako pomůcky pro realizaci programu (karty Klimazahrada najdete v eshopu Lipky).
• Propracovanou metodiku nabízí mezinárodní program Ekoškola.
• Inspirací může být program Škola pro udržitelný život, komunitní program s klasickou i výrazně klimatickou linkou. Zkušenosti z realizace programu byly i základní inspirací pro výše popsaný metodický postup.

Díky projektové výuce získávají naši žáci a žačky cenné zkušenosti pro budoucnost. A především víru ve vlastní schopnosti a sílu i kuráž měnit svět kolem sebe. Věříme, že to je nejlepší základ, jak si v budoucnu budou umět poradit se složitými výzvami, které je čekají, včetně řešení změny klimatu.

Přejeme podnětné projektové kroky.