Paní učitelka se se svou třídou objednala na odpolední program. V rámci biologického semináře se jim hodil náš program Bádání v mokřadu. Zajímala se o biotický index (nástroj na spočítání kvality vody) a moc si přála, aby si ho žáci mohli spočítat.
Program je na tři hodiny, ale vzhledem k délce odpoledního semináře a přesunu ze školy a do školy, přání paní učitelky znělo, aby se program zkrátil na cca dvě hodiny. Výjimku udělat umíme, ale cenu nesnižujeme, o čemž byla paní učitelka informována.
Také byla požádána, aby žáky připravila na tvoření badatelských otázek a hypotéz, protože se to za ty dvě hodiny špatně stihne. Všechno odkývala a slíbila, stejně jako to, že budou mít ponětí, co je biotický index a proč a jak se to počítá.
A nastal den D.
Paní učitelka dorazila na domluvený čas 14:15.
Já: Program je na tři hodiny, ale slyšela jsem, že jste se s kolegyní domlouvala, že byste potřebovala končit dřív?
P: Tři hodiny? To je akorát, v 16:20 potřebujeme jet autobusem.
Já: *…*
To nejsou tři hodiny.
Nakonec jsme se tedy dohodly, že program zkrátíme a přišla otázka na badatelský proces.
Já: S kolegyní jste se domlouvaly, že s žáky proberete badatelský proces, abychom to za ty dvě hodinky dobře stihli.
P: Joo, to jsme neudělali, tak to s nimi radši proberte.
Já: *…*
Přijdu za skupinou, představím se a uvedu program.
Já: Mimo jiné nás dneska čeká počítání biotického indexu, protože je to prý teď vaše téma a chcete ho vyzkoušet v praxi.
Žáci: Co to je biotický index?
P: My si říkali jen o bio indikátorech. Tohle nechám na vás.
Já: *…*
Nakonec jsem tedy s žáky za 2 hodiny stihla všechno z tříhodinového programu (z předchozích textů možná tušíte, že je to téměř denní chléb, takže už bych řekla, že jsem na to poloprofík). Vysvětlili jsme si badatelský proces, řekli jsme si proč a jak se počítá biotický index, strávili jsme krásné chvíle bádáním a objevováním mokřadu… Některé skupinky odmítly “lovit” a zkoumat živočichy a radši se věnovaly vlhkosti půdy, vzduchu apod. Odpoledne nám krásně plynulo a byl čas na zhodnocení a rozloučení.
Paní učitelka se loučila a děkovala, žáci odcházeli nadšenější, než přicházeli (z “jžš, co budeme dělat dvě hodiny v mokřadu” se stalo “to bylo super, někdy bych šel znovu”).
Pobalím a jdu domu s pocitem dobře odvedené práce.
Pak ale přijde zpětná vazba.
P: Cena za kurz se nám zdá příliš vysoká.
A mně se zdá, že příště radši strávím odpoledne jinak.
Autor/ka
Mája Šafaříková
Botič, o.p.s. (Toulcův Dvůr, Praha)