Nadhled nad skepsí a výchova k lidství

3.1.2024
V nedávně době jsme přišli o možnost spolupráce s talentovanou lektorkou. Nebylo to kvůli sporům, ani kvůli penězům. Dostala se do osobní krize, pro kterou se vžilo pojmenování environmentální žal. Velmi k tomu přispělo její angažmá v politice, střety se syrovou realitou myšlení, postojů a jednání lidí v rozhodovacích pozicích. V určitém okamžiku vsadila na „terapii dětmi“ a začala intenzivněji spolupracovat s naším ekocentrem. Práce s dětmi by přece mohla člověka naplňovat pocitem naděje a smyslu.  Skrze komunikovaná environmentální témata se však neustále vracely ty samé pocity táhnoucí ke dnu. Navíc také fyzické nemoci, a tak se rozhodla řešit situaci únikem daleko za hranice všedních dnů. Nebyla první, kdo v našem okruhu takto „vypadl ze hry“.

Čím déle mám možnost vnímat fungování jednotlivců, společnosti a rozhodování v ní, tím je i moje osobní skepse hlubší. Patřím ke generaci, která dospívala v první polovině 90. let do nadějně vyhlížejícího světa. S postupným odkrýváním reálných procesů ve společnosti získala víra v lepší 21. století nálepku „naivismus“. Poslední čtyři roky pak pro mě znamenaly otřes do úplných základů. Pokud se cítíte v něčem podobně, navrhuji provokativní terapeutickou otázku: No a co?

Můžeme si myslet, že směřujeme ke katastrofě, můžeme se tím trápit a podnikat zoufalé kroky. Ale čemu to prospěje? Neupínejme se k tomu, že vývoj společnosti půjde směrem, který bychom si rádi představovali. Jaké překážky stojí proti nám, lze vyjádřit bonmotem o pravěké genetické informaci, středověkých společenských institucích a moderních technologiích. Neberme na sebe odpovědnost za nemožné. Berme věci tak jak jsou a dělejme s nasazením to, co nám připadá správné. To je zdroj pozitivní energie a duševního well – beingu. Za sebe navrhuji hodně se soustředit na výchovu k lidství.

Lidství pro mě znamená rozvoj evolučně pokročilých dovedností, pro které má náš druh specifické předpoklady. Patří sem uvažování a rozhodování podle etických kritérií, tedy schopnost vybrat si etické řešení namísto řešení přinášejícího materiální prospěch, pohodlí či bezpečí. Naše ekocentrum dlouhodobě propaguje permakulturní etiku Péče o Zemi – péče o lidi – spravedlivé dělení (péče o budoucnost).

Patří sem také schopnost svobodného myšlení, resp. otevřeného hledání pravdy o světě. Už v době teenagerské mě šokovalo zjištění, jak mnoho dospělých lidí reaguje jako by pomocí přednastavených mozkových programů, dnes bychom řekli „aplikací“. S takovou aplikací se ovšem nedá diskutovat, dojít ke konsenzu, posunout řešení problému. Aplikace nemůže přijmout vaše argumenty, pouze je více či méně sofistikovaným způsobem odrážet, podle toho, s jak pokročilou „verzí“ se setkáte. Že by automatická inteligence 1.0? Možnost svobodně myslet závisí na základním pocitu jistoty a bezpečí.

Podněcování etického a svobodného myšlení je dlouhodobá cesta, jak zmenšovat propast mezi osobnostním a technologickým vývojem, a zlepšit dopady environmentálního vzdělávání. Zbývá připustit, že současné problémy shodou okolností přečkáme😊

Autor/ka

Tomáš Smrž, Cassiopeia