Vyměníme benzín za zásuvku?

26.4.2026
Jak jsme blízko k ekologičtějšímu provozu v při práci v terénu? Je budoucnost péče o přírodu v elektrifikaci?

V lednu jsme měli výjezdní poradu, kde jsme mimo jiné řešili i ekologickou stránku provozu Rezekvítku. To se týká jak našich aktivit v kanceláři, tak hlavně těch terénních, které jsou co se týče spotřeby zdrojů náročnější. K péči o chráněná území dnes využíváme benzínové stroje, bez kterých se bohužel neobejdeme. Jedná se především o naši dodávku, křovinořezy a motorové pily. V posledních letech se dějí velké pokroky ve světe bateriových technologií a tak mě zajímalo, zda bychom nemohli být více ekologičtí a používat tyto stroje v jejich elektrických variantách.

Ač se to lidem líbí nebo ne, elektrické stroje jsou (při recyklaci baterií) mnohem ekologičtější než benzínové varianty, jelikož ty většinu energie přemění na teplo a ne pohyb. Když vezmeme příklad průměrného elektroauta – jeho emise jsou při českém energetickém mixu zhruba 60 g CO2 na kilometr. Průměrný nový benzínový vůz produkuje při spotřebě 6 l/100 km zhruba 200 g CO2 na kilometr. Výroba baterie je energeticky a surovinově náročný proces, ale jelikož se z ní dá naprostá většina použitých kovů recyklovat, může za svůj život ušetřit mnoho tun CO2.

Jezdíme tedy elektrickou dodávkou? Chtěli bychom, ale ojetá elektrická dodávka v hezkém stavu a v záruce stojí 700–900 tisíc Kč, což je bohužel nad naše možnosti. Věřím ale, že za několik let tomu bude jinak, jelikož bude tato možnost mnohem dostupnější.

Jak jsou ale na tom ostatní věci, zejména křovinořezy, které využíváme při naší práci nejčastěji? Elektrické varianty samy o sobě mohou být levnější než ty benzínové, mají spoustu výhod, bohužel jsou pro naše použití stále problémem baterie. Profesionální Stihl bateriové systémy vydrží při plné zátěži u výkonných křovinořezů jen okolo 50–60 minut provozu. Na jeden pracovní den bychom tedy potřebovali 5 baterií na jeden křovinořez. Na práci jsme v terénu většinou tři, takže bychom potřebovali alespoň 15 baterií a několik nabíječek, což by bylo velmi nepraktické. Nehledě na to, že tři elektrické křovinořezy s tolika bateriemi by stály skoro 300 tisíc Kč, což je násobně více, než stojí benzínové varianty.

Mohl by mít ale elektrický křovinořez (případně plotostřih, malá motorová pila a další nástroje) smysl pro domácí použití u vás na zahradě, pokud nyní využíváte benzínový? Za mě rozhodně – pro domácí použití stačí levnější, méně výkonné nástroje, není potřeba tak dlouhá výdrž baterie a stačí vám jen jedna nabíječka, takže v tomto případě to smysl určitě dávat může. Navíc je výhodou, že spousta nástrojů od daného výrobce funguje na stejný typ baterie, takže vám může stačit jedna pro více strojů.

Je tedy budoucnost péče o přírodu elektrifikovaná? Výhody by byly nízké náklady na dobíjení, nižší výdaje na servis, nižší hluk při práci a méně emisí. Myslím, že tyto výhody jsou nesporné, ale budeme si muset ještě několik málo let – osobně odhaduji zhruba tři roky –  počkat na lepší výdrž a nižší cenu baterií. Elektrifikace péče o krajinu tak není otázkou toho, zda přijde, ale kdy a za jakých podmínek bude skutečně použitelná v každodenní praxi.

Autor/ka

Filip Kouřil

koordinátor dobrovolníků a terénní pracovník Rezekvítku