Osobní reflexe účasti na akci
Na tuto akci jsem jel s touhou načerpat inspiraci pro vlastní práci a blíže se seznámit s komunitou kolem mezinárodního programu GLOBE v Estonsku. Jako koordinátoři stejného programu v ČR rovněž pořádáme vícedenní setkání, na kterých týmy žáků prezentují výsledky svých školních badatelských projektů nebo řeší praktické environmentální úkoly v terénu (Badatelská konference, GLOBE Games). Nesmírně mne tedy zajímalo, v čem jsou tradiční estonská setkání GLOBE Learning Expedition (GLE) s těmi našimi podobná a v čem se naopak liší.
Začnu tím prvním. Stejně jako u nás se akce účastní čtyř až pětičlenné týmy žáků z různých ZŠ a SŠ pod vedením svých pedagogů. Akce je mezinárodní a odehrává se každý rok na jiném místě. Na realizaci spolupracuje širší tým vědců a odborníků, kteří jsou v mnoha případech sami absolventi programu. Osobně mne překvapil důraz na správný badatelský postup, který se velmi podobá tomu, jak metodu propagujeme v Česku (motivace, kladení výzkumných otázek, precizní formulace hypotéz, pravidla prezentace apod.). Z vlastní zkušenosti vím, že tato důslednost není v jiných zemích zdaleka automatická, a že to, co se mnohde vydává za badatelskou činnost, je často „pouhým“ sběrem dat či děláním zajímavých pokusů bez hlubších souvislostí.
Řada věcí však na GLE probíhá úplně jinak, než jsme zvyklí u nás. První a napohled zřejmou odlišností je, že zatímco v ČR se akce koná během školního roku, v Estonsku probíhá každý rok v srpnu. To se u nás tradičně považuje za naprosto nereálné – chtít po školácích a jejich kantorech, aby se o prázdninách z vlastní vůle učili a reprezentovali svou školu, a ještě si za to zaplatili! Pro vlastní praxi si odnáším poznání, že to jde. Jde-li o děti motivované, a popř. vedené charismatickým učitelem, lze s jejich aktivní účastí počítat i v letních měsících. Je ovšem potřeba zajistit několik věcí. GLE je sice navýsost „školní akcí“, která však často budí dojem „letního tábora“. Do programu je kromě vlastní badatelské práce dětí (nutno říct, že poměrně náročné) zařazeno také hodně her, soutěží a dalších aktivit, které obohacují program o sociální či relaxační rozměr.
Zde spočívá nejzajímavější rozdíl mezi přístupy v ČR a v Estonsku. Zatímco u nás žáci prezentují výzkumy, na kterých pracovali během školního roku, na GLE se celý proces odehrává „zhuštěně“ – během čtyř dnů, „teď a tady“, proběhne proškolení, praktický výzkum i prezentace. Než se žáci vypustí do terénu, sami nejdřív projdou intenzivním výcvikem výzkumných dovedností v oblastech hydrologie, pedologie, meteorologie a vegetační pokryv. Tyto čtyři praktické „learning sessions“ probíhají paralelně i pro pedagogy, kteří si tak vzájemně předají zkušenosti či inspiraci do výuky. Samotná expedice de facto proběhne až druhý den odpoledne. Třetí den je zasvěcený zpracování získaných dat, konzultacím s odborníky a přípravě prezentací. Těm patří závěrečný čtvrtý den akce. Zvláště třetí den, který je analytický a vyžaduje hodně soustředění či spolupráce ve skupině, je protkaný nejrůznějšími dalšími aktivitami. Nejvíce mě zaujaly podvečerní rolové hry, kdy žáci v týmech (stejných po celou dobu expedice) předvádějí improvizované scénky na zvolené téma pomocí různých žánrů – pantomima, recitace, divadlo, zpěv… A „porota složená z odborníků“ jejich výkony „hodnotí“. Celá aktivita má výrazně humorný charakter televizních soutěží typu „Superstar“ a jejím účelem je setřást stres z nadcházejících „skutečných“ prezentací před odborníky.
Vysokou úroveň prezentací, jejichž popis by byl nad rámec této reflexe, považuji za důsledek zdařilého spojení výše zmíněného důrazu na badatelskou metodu s prvky a aktivitami podporujícími pohodu žáků během celé akce.
Odborný příspěvek ze setkání
V závěru čtvrtého dne setkání, poté co proběhly prezentace studentských týmů, jsem přednesl jeden odborný příspěvek. Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na představení vzdělávacího centra TEREZA jakožto organizace, která se již 45 let věnuje propojování vzdělávání a přírody tím, že vytváří a koordinuje dlouhodobé environmentální programy pro školy. Poté jsem přešel k zevrubnějšímu popisu toho, jak funguje program GLOBE v ČR, shrnul jsem nejdůležitější milníky fungování programu v ČR od samého vzniku v roce 1995 až do současnosti.
Zejména jsem se pak zaměřil na to, jaké jsou společné rysy fungování programu v ČR a v Estonsku. Co má tedy společného GLOBE ČR a Estonia:
Badatelsky orientovaná výuka – obě země zdůrazňují důležitost metody badatelsky orientované výuky (IBSE = Inquiry Based Science Education) v rámci realizace programu GLOBE. Program GLOBE jako takový je výrazně orientovaný na sběr dat o životním prostředí a jejich sdílení prostřednictvím mezinárodní databáze, kterou spravuje americká agentura NASA. Důležitost kladení výzkumných otázek, správné formulace hypotéz, či analýzy výsledků jejich ověřování je na daném koordinátorovi – v Estonsku pak na velmi vysoké úrovni, což jsem se mohl osobně přesvědčit na samotném letošním setkání GLE.
Dlouhodobost – obě země patří k dlouhodobě aktivním zemím v regionu (Europe and Eurasia) – ČR již od roku 1995, Estonsko jen o tři roky později. Důsledkem je, že mnoho chlapců a dívek, kteří se účastnili programu GLOBE jako žáci na škole, jsou nyní již dospělí a sami pracují jako učitelé, přírodovědci, na odborech životního prostředí apod. Pro naši zemi pak může být velkou inspirací to, jak se v Estonsku s již dospělými absolventy (tzv. GLOBE Alumni) dále udržuje úzký vztah a živá spolupráce. Obě země jsou tak přímým důkazem toho, jak se know-how v rámci programu přenáší z jedné generace na druhou.
Na závěr svého příspěvku jsem se věnoval srovnání GLE s českou obdobou akce GLOBE Student Conference (dříve GLOBE Games) včetně pozvání zúčastněných žáků a učitelů na příští ročník, který se uskuteční 22. – 23. května 2025 v Židlochovicích u Brna, což vzbudilo velký pozitivní ohlas, zvláště mezi přítomnými studenty.
Na práci Estonských kolegů by šlo ocenit mnoho dalších kvalit a dovedl bych vyjmenovat spoustu dalších věcí, které si odnáším jako inspiraci pro vlastní práci. Alespoň jednu za všechny – oceňuji tvůrčí práci s anketními prvky v osvětě ochrany přírody na školách. České anketní fenomény jako Pták roku či Strom roku jsou dobrým předstupněm pro ankety, které již dnes probíhají v Estonsku. Uvažte sami, nakolik mohou Půda roku, Houba roku, Motýl roku či Lišejník roku přitáhnout pozornost (nejen) školní veřejnosti k daným přírodním fenoménům.
Pro svou vlastní praxi si však odnáším ještě jeden závazek, a to pokusit se na příští ročníky akce dostat zástupce škol z ČR. Domnívám se, že jak pro žáky, tak pro učitele může být zážitek z GLE velkou příležitostí k vlastnímu rozvoji a neocenitelnou, možná i život určující zkušeností.
Zažil a sepsal
Jan Blažek
tel. 777 055 577
jan.blazek@terezanet.cz
TEREZA, vzdělávací centrum, z.ú.
Autor/ka
Jan Blažek, TEREZA