Portál Ministerstva životního prostředí


Jste zde: úvodní / Novinky / Noví držitelé ocenění Blanický rytíř


Noví držitelé ocenění Blanický rytíř

30.03.2018

Vlašim. V pátek 30. března 2018 se staly nositeli titulu Blanický rytíř nové tři fyzické osoby, které se významně zasloužily o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Jsou jimi v abecedním pořadí Lubomír Hanel z Kladrub u Vlašimi, Zdeněk Otradovec z Louňovic pod Blaníkem a Jiří Volek z Vlašimi. Ocenění udělují třem navrženým kandidátům zástupci neziskových organizací Podblanicka a v letošním roce porota vybírala z čtyřiceti jedna nominací.

Od počátku vyhlašování v roce 1999 obdrželo ocenění neziskových organizací již padesát šest osobností a v letošním roce rozhodla porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací o udělení ceny těmto třem nominovaným (uváděni dle abecedy).

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo profesor Lubomír Hanel z Kladrub u Vlašimi, zejména za systematické poznávání biologické rozmanitosti Podblanicka, přínos k ochraně přírody a krajiny a publikační, osvětovou a pedagogickou činnost v oblasti přírodovědy.

 

Lubomír Hanel se narodil 3. srpna 1956 v Praze. Odmalička tíhnul k přírodě. Po maturitě byl přijat v r. 1975 ke studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PřFUK). Není divu, že si zde jako dlouholetý akvarista vybral studium zoologie se zaměřením na ryby. V roce 1980 na Katedře zoologie získává doktorát. Svou diplomovou práci, jakož i doktorandskou zaměřil na problematiku ryb a ryby ho od té doby provází celý život. Po ukončení studia ještě dva roky absolvoval studijní pobyty na Katedře genetiky a Katedře zoologie PřFUK. V té době se při pobytu v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech seznamuje se svou životní partnerkou Marií a rozhodne se za ní odstěhovat na Podblanicko.

Lubomír Hanel však nikdy akademické prostředí neopustil. Nejprve nepravidelně, od r. 1996 pak již stabilně přednášel na PřFUK v Praze, od roku 2000 na Pedagogické fakultě UK Praha a od r. 2009 i na České zemědělské univerzitě. Habilitoval se v r. 2003 na Přírodovědecké fakultě UK v Bratislavě a profesuru pro obor ekologie získal na České zemědělské univerzitě v r. 2006. Prof. Hanel je autorem či spoluautorem devíti vysokoškolských skript a textů.

Lubomír Hanel se ve své vědecké práci věnuje hned několika skupinám živočichů. Jak sám říká: „Zoolog by měl v regionu, kde působí, přispět k poznání zdejší fauny, a to nejen u dílčí skupiny, kterou kdysi vystudoval“. Jak se mu to daří, lze vidět např. v jubilejním Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka, kde je kompletní přehled všech zde publikovaných článků za půlstoletí jeho vydávání a L. Hanel je zde nejčastěji publikujícím zoologem (Hanel 2015). Recenzované vědecké práce zpracoval na různá témata věnující se především hmyzu a dalším bezobratlým, mihulím, rybám a savcům. Podrobněji zmínit musíme mihule a ryby a také vážky.

Rybám se věnuje na národní i mezinárodní úrovni, na Podblanicku založil základy ichtyologického výzkumu. Ryby Slapské nádrže byly tématem jeho doktorandské práce úspěšně obhájené v r. 1989. Zpracoval monografii ryb a mihulí ČR, první úplné české názvosloví světových ryb, názvosloví hospodářsky významných ryb a bezobratlých, červené seznamy ryb a mihulí, pravidelně spolupracuje na publikacích s ichtyology z mnoha zemí a na různých projektech s množstvím zahraničních univerzit a institucí. V České republice založil systematický výzkum mihulí. Podařilo se mu jej popularizovat vytvořením programu v rámci Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) v polovině devadesátých let minulého století, který dosud koordinuje a mimo jiné rediguje recenzovaný sborník zaměřený na výzkum mihulí „Lampetra“. Vrcholem je nyní shrnutí výsledků dlouhodobého studia biologie a ekologie mihulí do světově významné monografie „Biologie a ochrana mihulí“, za kterou v letošním roce obdržel jako její hlavní autor cenu Nadace Josefa Hlávky za nejlepší knihu s tématem živé přírody za rok 2015.

Lubomír Hanel se kromě ryb a mihulí věnuje i dalším skupinám, zejména hmyzu. Vedle ploštic, brouků a dalších řádů to jsou zejména vážky. V případě vážek se prof. Hanelovi podařilo postupně získat odbornou i amatérskou veřejnost pro jejich výzkum. V polovině devadesátých let formuloval program Vážky pod křídly ČSOP a tento dalších patnáct let vedl. Na počátku existovala jen obtížně dostupná určovací literatura. Proto první, čemu se Lubomír Hanel věnoval, bylo vydání nových určovacích klíčů dospělců i larev. Jak tehdy konstatoval: „Lidi to začne bavit jedině, když jednotlivé druhy dokážou určit“. Pro profesionální i amatérské přírodovědce začal vydávat odborný sborník „Vážky“ a pořádat odonatologické terénní semináře. Následovaly metodiky ochrany vážek, popularizační články a tiskoviny, sestavení červených seznamů a nakonec rozsáhlá monografie o vážkách ČR, nemající srovnání ani na celoevropské úrovni. V důsledku všech těchto aktivit dnes patří vážky v České republice mezi nejpopulárnější skupiny hmyzu. Prof. Hanel založil v ČR „odonatologickou školu“ díky které se za dvacet let podařilo zmapovat výskyt vážek na území prakticky celé republiky.

Od počátku svého profesního života je Lubomír Hanel spjatý s ochranou přírody. Zásadní pro toto jeho směřování bylo jistě první zaměstnání. V r. 1982 nastoupil na pozici inspektora ochrany přírody Okresního národního výboru v Benešově. Z dnešního pohledu je nepředstavitelné, že L. Hanel sám zajišťoval celý výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na celém okrese, a to včetně veškerého povolování kácení dřevin rostoucích mimo les. Kromě toho se snažil o mapování cenných částí přírody a osvětu a také o významné zapojení dobrovolníků. Zejména ČSOP a „Sboru konzervátorů a zpravodajů ochrany přírody“. L. Hanel koordinoval činnost ČSOP na okrese Benešov až do r. 1989. I díky těmto dobrovolníkům se mu podařilo zachránit celou řadu přírodovědně cenných lokalit a památných stromů. Některé vyhlásil jako zvláště chráněná území, například přírodní památky: Křečovický potok, Vlče rokle a přírodní rezervace: Grybla, Čížov a Štěpánovský potok.

V roce 1990 přechází na Správu CHKO Blaník. Zde kromě organizace zoologického výzkumu a dalších agend spolupracoval na vyhlášení přírodních rezervací Velký Blaník, Malý Blaník a Podlesí a přírodních památek Částrovické rybníky a Louňov. Od r. 2003 až dodnes je vedoucím Správy. Ochraně přírody širšího Podblanicka se však nepřestal věnovat a jako dobrovolník se jí účastní dosud. Podílel se např. na vyhlášení přírodní památky Roudný, na vymezování území soustavy Natura 2000 a zejména pak na osvětě veřejnosti. Podílí se na celé řadě aktivit Podblanického ekocentra ČSOP a to po celou dobu od jeho založení v r. 1994.

Poznej a chraň“ – toto historické heslo je sice již poněkud omšelé, ale výstižně popisuje jednu (a možná jedinou) účinnou cestu, kterak za podpory veřejnosti zajistit ochranu přírody a krajiny. Rozsáhlou výzkumnou, publikační a pedagogickou činností, popularizací a zapojováním dobrovolníků jej prof. Hanel naplňuje bezezbytku.

Daří se mu po celý život všechny své profese skloubit. Umí pozorovat přírodu, pečlivě a systematicky zpracovávat a analyzovat výsledky a formulovat závěry. Zároveň vše dokumentovat a hlavně publikovat. A to jak v úrovni monografií a vědeckých článků tak popularizujících sdělení. Celkem publikoval 780 různých prací (z toho 177 původních vědeckých článků a 40 knih a monografií).

Jsme přesvědčeni, že prof. Lubomír Hanel je přímo prototypem Blanického rytíře.

 

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Zdeněk Otradovec z Louňovic pod Blaníkem, zejména za příspěvek k uchování kulturního odkazu podblanického venkova.

 

Zdeněk Otradovec se narodil 4. října 1947 v Benešově. Své dětství a mládí prožil na venkovské chalupě rodičů ve starobylé Libouni, v těsném sousedství kostelíka sv. Václava a na dohled k někdejšímu panskému sídlu s hospodářským dvorem.

Školní docházku, kterou ukončil v roce 1962, absolvoval na základní škole v nedalekých Louňovicích pod památnými Blaníky. Následně se v letech 1962 – 1965 vyučil opravářem zemědělských strojů ve Středním odborném učilišti v Kladrubech u Vlašimi. Po absolvování dvouleté základní vojenské služby v Rychnově nad Kněžnou začal v roce 1967 pracovat poblíž svého bydliště v prostorách někdejšího roudenského zlatodolu v opravárenské dílně JZD Libouň. Záhy po nástupu do dílny se přestěhoval do zdejší bývalé hornické kolonie a založil rodinu. V roce 1978 přešel do JZD Zvěstov, kde setrval do roku 1980, poté pracoval až do roku 1995 v JZD Louňovice pod Blaníkem. Koncem sedmdesátých let minulého století započal na úpatí Malého Blaníka stavět dům, do kterého se s rodinou trvale přestěhoval v roce 1979. Po ukončení své činnosti v zemědělství spolupracoval s agenturami podnikajícími v cestovním ruchu a propagaci, a to až do roku 2011, kdy odešel do důchodu.

K celoživotním zálibám Zdeňka Otradovce patří studium historie Libouně, zlatodolu na Roudném, Blaníků, Louňovic pod Blaníkem a dalších míst v blízkém okolí. Vychází přitom ze své dobré znalosti života na Podblanicku, úzké rodinné vazby na libouňský románský kostelík a v neposlední řadě mu napomáhá i záliba ve fotografování, kterému se věnuje od mládí.

A bylo to právě fotografování a znalost základů topografie, které přivedly Zdeňka Otradovce během devadesátých let k externí spolupráci s vydavateli map a nástěnných plastických map, které si u veřejnosti získaly značnou oblibu. Osobně se výraznou měrou podílel na tvorbě mapových listů Podblanicka, Posázaví, Táborska, ale i dalších oblastí. Je také spoluautorem fotografií a textů obsáhlé propagační publikace s názvem “Středočeský kraj. Vítejte!” vydané v roce 2005.

Na rodinnou tradici sahající hluboko do 18. století Zdeněk Otradovec navázal v roce 1989, když se stal kostelníkem v rotundě sv. Václava v Libouni. Zdejší románská rotunda byla vystavěna přelomu 12. a 13. století a je tedy jednou z nejstarších architektonických památek v regionu. Zdeněk Otradovec, stejně jako jeho předci, usiluje o to, aby se zachovala pro budoucí generace. V uplynulých letech prošel kostel i jeho inventář řadou úprav a restaurátorských zásahů. K nejvýznamnějším událostem v novodobé historii Libouně bezesporu patří osazení nových kostelních zvonů a jejich slavnostní vysvěcení v dubnu roku 2016, o které se velkou měrou zasloužil právě Zdeněk Otradovec. I díky němu tak dnes může každý návštěvník Libouně spatřit zdejší rotundu v celé kráse a Zdeněk Otradovec mu vždy bude ochotným a zasvěceným průvodcem.

Snad nejvýznamnější aktivitou Zdeňka Otradovce na poli vlastivědné práce bylo uspořádání Kroniky zlatodolu Roudný, ve které shromáždil úctyhodné množství materiálů písemné i fotografické povahy o této významné hornické lokalitě. Materiály pocházející jak z vlastní rodinné sbírky, tak i z darů spoluobčanů a z archivů, tvoří svým rozsahem unikátní dokumentaci k činnosti zlatodolu a jsou cenným zdrojem pro badatele a autory publikací o Roudném. Stovky archivních fotografií byly také veřejně vystaveny na libouňské návsi v rámci „Setkání libouňských rodáků“. Jsme přesvědčeni, že Zdeněk Otradovec, tento skromný podblanický patriot, kterému není lhostejný osud jeho okolí, si ocenění Blanický rytíř plně zaslouží.

 

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Jiří Volekz Vlašimi, zejména za přínos v oblasti rozvoje kulturního života, za vzdělávání a výchovu mladých hudebníků na Podblanicku.

 

Jiří Volek se narodil 1. března 1935 v Ostrově na Benešovsku. Navštěvoval obecnou školu v Kondraci a měšťanku v Louňovicích pod Blaníkem. Po dokončení studia hry na hoboj na konzervatoři a po ukončení povinné vojenské služby započal své působení v oblasti hudebního vzdělávání na Podblanicku, kterému se věnuje dodnes.

Svou pedagogickou praxi zahájil jako učitel dechových nástrojů v Lidové škole umění ve Vlašimi, kde vychoval mnoho mladých muzikantů, a v letech 1966 až 1992 vykonával funkci ředitele školy. Za jeho působení se činnost LŠU rozšířila o literárně dramatický a taneční obor a ve výtvarném oboru o předmět keramiky.

Pod jeho vedením se úspěšně rozvíjela a rozvíjí souborová činnost na Podblanicku. Byl dlouholetým kapelníkem Podblanické dechové hudby, která vystupovala na významných společenských akcích města Vlašim a také reprezentovala region v zahraničí. Společně s učiteli LŠU Václavem Vlachem a Karlem Lédlem založil a řadu let vedl dechový soubor školy s názvem „Trio Jana Dismase Zelenky“. Soubor nastudoval a interpretoval posluchačům skladby významného louňovického rodáka Jana Dismase Zelenky, získal vysoká ocenění v národních soutěžích a stál u zrodu hudebního festivalu Podblanický podzim. Později založil Jiří Volek Podblanický dechový kvintet ve složení Martin Vrtiška, Milan Srba, Vladimír Svoboda a Josef Volenec.

Celoživotní cestu hudbou završil v roce 1989 v Kondraci, kde přebral vedení kondrackého sboru. Sbor začínal s patnácti členy a vystupoval pouze o Vánocích v kondrackém kostele. Jiří Volek dal sboru nový rozměr a začal s ním vystupovat i v kostelech v Louňovicích pod Blaníkem a ve Zdislavicích. V roce 2000 za přispění varhaníka Antonína Gregora ze Zdislavic spojuje Jiří Volek kondracký a zdislavický sbor, čímž vzniká Podblanický smíšený sbor, který pokračuje v tradici zpívání vánočních a velikonočních koncertů na Vlašimsku. O rok později se ke sboru připojuje Vlašimský komorní orchestr, který jej doprovází do současnosti, kdy čítá Podblanický smíšený sbor a orchestr čtyřicet aktivních členů. Od roku 2008 soubor vystupuje nejen na Podblanicku, ale organizuje zájezdy také po Česku. Jiří Volek je hlavou i duší celého hudebního tělesa a svou energii předává celému sboru tak, aby každý člen zpíval nejen hlasem, ale i srdcem.

V současnosti Jiří Volek stále aktivně pracuje s dětmi a mládeží na cestě k hudebnímu vzdělávání, vede kroužek mladých včelařů, ale hlavně je člověkem, který rozvíjí v lidech lásku k české i světové hudbě. Za toto celoživotní působení v oblasti hudby mu právem patří titul Blanického rytíře.

 

Slavnostního udělování, které proběhlo v obřadní síni vlašimského zámku, se účastnilo na padesát hostů kulturního, společenského i politického života regionu. Pozvání přijali zástupci krajské samosprávy, řada zástupců měst a obcí Podblanicka, ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů. Ve Vlašimi je přivítal starosta Města Vlašim pan senátor Mgr. Luděk Jeništa. Za hosty k rytířům promluvil statutární zástupce hejtmanky Středočeského kraje a náměstek hejtmanky pro oblast životního prostředí a zemědělství Ing. Miloš Petera, radní pro oblast školství Středočeského kraje prof. MUDr. Zdeněk Seidl, CSc. a za starosty Podblanicka starosta Kondrace Miroslav Matuška. Blaničtí rytíři obdrželi již tradičně kromě diplomu každý svou originální a hodnotnou kovanou sochu Blanického rytíře s kamenem z hory Blaník. Autorem sochy je umělecký kovář Bohumil Hrubeš. Akci finančně podpořil Středočeský kraj a generální sponzor udělování ocenění Blanický rytíř akciová společnost RABBIT Trhový Štěpánov.

Na závěr slavnostního aktu byla zveřejněna výzva k nominování na Blanické rytíře za rok 2018, kteří budou vyhlášeni na Velký pátek 19. dubna 2019. Nominována může být fyzická (nikoli tedy právnická) osoba, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. A to za mimořádný čin v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce) nebo za celoživotní dílo (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam). Nominaci může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu: Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim (e-mail: vlasim@csop.cz). Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací bude zveřejněna v lednu 2019.

 

zpět do archivu novinek


Vytisknout stránku Nahoru